PŘÍBĚH DELPHI FAUN NETTAIREES
*umístěn mimo profil kvůli překonané maximální délce přízpěvku, bez mezer
Narodila jsem se do jedné z nejmocnějších smeček,smečky z Nettaireesu holdující na Severu Ameriky,ale už jako malá jsem prokazovala jasné známky inteligence.Moji rodiče,tehdy dřívější alfa pár, mi dali neobyčejné jméno.Pojmenovali mne Delphi.Představte si malé hnědo-béžové modrooké(Otevřela jsem oči hned po prvním týdnu mého žití a rovnou byly světle modré)vlče vlka arabského (Zde na Aurumu jsem jediná svého druhu) s pozoruhodnou inteligencí už v raném věku.Neobyčejné vlče.Vlče co bylo vyspělé předem,vlče co si odmítalo hrát a místo toho se chodilo s nejmoudřejšími a nejobratnějšími vlky její smečky vzdělávat lovu,boji a učilo se rozvíjet své vůdcovské vlastnosti.Můj život byl už od narození velice pestrý.Hned po měsíci od mého narození jsem byla prohlášena mladou alfou,poté mne prohlásili spásou smečky a za dalších pár týdnů už ke mně chodili pro rozkazy a rady do života.A mezitím jsem byla nadále vychovávána těmi nejlepšími učiteli z nejlepších v tvrdosti-ne v teple slávy a přepychu jako palácová čivava.A rostla jsem mimoto i do krásy a to tak,že se ze všech ostatních,někdy i na míle vzdálených smeček scházeli vlci,jen aby si prohlédli mne,Delphi z Nettaireesu.A tak to šlo dál a já zatím vyrostla.Už od začátku ve mně všichni věřili a spoléhali na mě a to ze mě vychovalo tvrdou bojovnici,smířenou s posláním svého života.A tak se ze mě stala slečna bojovnice,vůbec nejmladší alfa v historii celého rodu,v neuvěřitelných dvou letech.Neustále jsem zesilovala,až to všem připadalo nemožné,vlci ze všech okolních smeček k našemu rodu díky mně shlíželi s úctou a respektem.To byly počátky mého nevyzpytatelného života.
"Má paní,"ozval se Ola a podíval se na mne."Co,co ještě chceš?!Máš poslední přání,než odejdu?"zavrčela jsem podrážděně na jednoho ze zástupců hierarchického systému mé smečky z Nettaireesu,který mě hodlal přesvědčit o hlouposti mého rozhodnutí,za což by měl jinak zaplatit,ale dnes už nebylo o čem se bavit,protože jsem se rozhodla odejít.Navždy."Ne má paní,to ne.Je velice nezodpovědné,že hodláte odejít!""Nezodpovědné?Nezodpovědné?!Vaše chování je teď momentálně nezodpovědné!Již jsem řekla,že nehodlám tolerovat všeobecnou poddanost vůči mně a proto zde již nemohu nadále setrvávat!"vrčela jsem na Ola´ho a už docela agresivně jsem pohazovala ocasem ze strany na stranu jako rozzuřená šelma."Má paní!"odsekl mi naposledy Ola a následoval mne jako ocásek až k výhledu na naše území z kráteru,na kterém sídlili ti,co byli v hierarchickém žebříčku nejvýše."Ne."Odmítla jsem ho."Teď svolej všechny nadějné vůdce pro tuto smečku,aby po mém odchodu nezhynula v osamění a nejistotě."Poručila jsem naposledy Ola´ovi a upřela jsem pohled dolů na krajinu,kterou mi odkázali pradávní předci či darovali vůdci okolních smeček.*Dokáži si své štěstí najít sama. Jen já sama moc dobře vím co je pro mne dobré! *Ještě téhož dne jsem svolala radu,vybrala jsem nového alfu pro smečku z Nettaireesu a odešla přes hranice mé bývalé smečky,protože už jsem nadále nechtěla být jejich bohyní,měla svou hrdost a nestála o jejich sladké řeči,kterými ji nevědomky podkopávali.
A tak jsem cestovala o samotě,ale nadřazenosti jsem se nikdy nezbavila,protože moje jméno znali až daleko za mořem.Byla jsem paní sama sebe,dělala jsem,co jsem chtěla,nikdo mě neoslovoval "Má paní",což mi vyhovovalo jako nikdy předtím.Cítila jsem se volná,osvobozená a hlavně zamilovaná.Na své cestě jsem potkala někoho,kdo si dokázal vybojovat mé srdce.Jmenoval se Cairon.Společně jsme cestovali a objevovali svět.A potom jsme se rozhodli usadit se.Našli jsme si své území a založili na něm smečku pod názvem Aura,kde jsme hodlali založit rodinu.Jenže přišel zvrat,který jsme ani jeden nečekali.Po několika pokusech o vlčata,jsme své snažení vzdali.Cairon se ukázal neplodným.Nemohli jsme spolu mít vlčata a tím jsem prvních pár týdnů velice trpěla,protože mi docházelo,že moje ani jeho krev nebude rozšířena.Proto jsem využila známostí,které jsem z mládí měla a v okolní smečke se nakonec ukázala šance,které jsme se chopili. Byla to nepovolená vlčata Gamma-páru,vlčice Janess a X-Ara,dvojčata Albus a Severus. Od té doby jsme tvořili šťastnou spokojenou rodinu.Vlčata rostla,ale Cairona pořád něco tížilo.Byla to smrt jeho otce.Jeho otec zemřel,když bojoval pro jedno z jeho vlčat,Caironova nevlastního bratra Nawakiho.Asi měsíc před dospětím naších malých smíšků Albuse a Severuse,mi sdělil zprávu,která mne zdrtila.Prý odejde,až vlčata vyrostou.Bylo to jeho poslední rozhodnutí,které hodlal dodržet.Nemohla jsem mu bránit,protože sám měl dost starosti s tím,zda unese svou bolest.Složilo mne to tak,že jsem se potom přiotrávila jedovatými bobulkami v lese,což vážně ohrozilo moje zdraví,ale moje rodina mi pomohla a znovu mě zvedla na nohy.V ten den bylo celkem pochmurné počasí.Rostoucí vichřice zamotávala větve stromů a já cítila Caironovo napětí.Bylo to naposledy,co jsem se k němu přitiskla,jako kdyby to mělo vyjadřovat znamení lásky na rozloučenou.Mělo to přijít už dnes,právě dnes.Když Osud uděloval mláďatům a mému partnerovi odměnu,s kterou přinesl vlčatům i konečnou fyzickou dospělost,Cairon se definitivně rozhodl ukončit to.Já doufala,že odejde přes hranice našeho území a bude žít jiný život.Ale on mi ještě před odchodem sám řekl,že on by to neunesl a ať se postarám o konečné vyspětí našich adoptovaných potomků.Poté se zvedl a bez rozloučení se rozběhl do větru.Ten poslední skok do prázdna propasti Hex jsem pochopila jako jeho vysvobození.Bylo to jeho vysvobození a celé naší rodině se změnil život.Ale společně jsme to zvládli překonat a teď už je jen na Osudu,jak bude proplétat naše životy a vést naše životní cesty.

